Zpráva ČTK : Vláda Československé socialistické republiky podává smutnou zprávu o velkém železničním neštěstí na vedlejší trati u stanice Stéblová nedaleko Pardubic. Ve večerních hodinách dne 14. listopadu 1960 došlo ke srážce dvou osobních vlaků, při které přišlo o život 110 lidí a dalších 106 bylo zraněno. Zranění byli převezeni do nemocnice v Pardubicích a v Hradci Králové. Někteří z nich byli propuštěni do domácího ošetřenování. Podle dosud nedokončeného šetření spočívá příčina neštěstí v hrubém porušení základních pravidel železničního provozu. Na místo neštěstí se okamžitě dostavili ministr dopravy a spojů soudruh František Vlasák, vedoucí oddělení ústředního výboru Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník krajského výboru Komunistické strany Československa soudruh František Pecha, náměstci ministrů vnitra, zdravotnictví a další soudruzi. Vláda Československé socialistické republiky ustavila komisi pro zabezpečení pozůstalých a pro řízení dalšího vyšetřovaní v čele s ministrem dopravy a spojů…
Je mlhavé pondělí 14. listopadu roku 1960 a do služby v 17:00 nastupuje výpravčí Bažant v železniční stanici Stéblová. Předávka služby probíhá jako obvykle a ve stanici je klid. Výpravčí si uvaří čaj a očekává předhlášku vlaku 608 a 653, které se zde mají křižovat.
Je asi 17:35, přichází služební hovor od výpravčího ze sousední stanice Opatovice. Výpravčí žst. Opatovice předepsaným způsobem nabízí výpravčímu v žst. Stéblová vlak 608, který jede z Liberce do Pardubic a má toho dne 7 minut zpoždění. Výpravčí žst. Stéblová příjem vlaku odsouhlasí a odebere se stavět pro něj vjezdovou cestu na první staniční kolej. Vlak podle grafiku má vyčkat příjezdu protijedoucího vlaku 653, který jede ze stanice Pardubice do stanice Hradec Králové. Ten má také asi 8 minut zpoždění.
Vlak 608 je složen z hnacího vozidla, parní lokomotivy řady 354.7128, jednoho nákladního vozu, jednoho manipulačního, služebního vozu a dalších deseti osobních vozů. Lokomotivní četa se už od nástupu na směnu potýká s četným množstvím poruch, rychloměr na lokomotivě je v poruše; uhlí, které má četa k dispozici je moc drobné a propadává neustále roštem topeniště, což znemožňuje udržování potřebného tlaku. K celkovému zatížení čety nepřidá ani fakt, že strojvedoucí je silně nachlazen a byl by raději v posteli než v práci.
Vlak 653, který má přijet do Stéblové křižovat, je složen z motorového vozu M131.1272, který je řazen vpředu, motorovým vozem M131.1327, který je na postrku vzadu a dalších 4 přívěsných vozů. Vlak jede zpožděný o 8 minut a je plně naložen cestujícími, kteří musí stát i v uličkách.
Je 17:40, kdy je prakticky už úplná tma a přes mlhu není vidět na metr a do Stéblové přijíždí vlak 608 na 1. kolej. Zastavuje zadní částí u výpravní budovy, aby uvolnil cestu cestujícím, kteří mají přijet vlakem 653. Výpravčí žst. Stéblová příjezd vlaku sleduje z peronu, poté se odebere do kanceláře připravit vjezdovou cestu pro vlak 653 od Pardubic. Zároveň dává telefonickou odhlášku za vlakem 608 hláskaři do Čeperky. Mezi tím se ale venku začne tvořit scénář jako z hororu. Starší průvodčí vlaku totiž z nevyjasněných důvodů křikne k začátku vlaku větu „Dává odjezd!“. Mladší průvodčí bez toho, aniž by viděl výpravčího tuto větu opakuje směrem ke strojvedoucímu. Strojvedoucí a jeho pomocník v zápalu boje s nachlazením a poruchami lokomotivy nesledují situaci a tento pokřivený rozkaz k odjezdu převezmou. Je 17:40:45 a vlak 608 uvádí masivní stroj do pohybu. Když výpravčí žst. Stéblová pohybuje poslední pákou přístroje, uvidí periferně konec vlaku 608, který se začal rozjíždět. Výpravčí netuší, co se děje a vyběhne ven z dopravní kanceláře a začne dávat návěst „Stůj, zastavte všemi prostředky“. Starší průvodčí sice výpravčího vidí, ale myslí si, že jde o opožděné cestující a tak vlak nezastaví. Strojvedoucí i jeho pomocník stále i při rozjezdu řeší problémy na stroji. Přehlédnou tak odjezdové návěstidlo s návěstí stůj a říznou i výhybku číslo 1, která je postavena pro vlak 653. Výpravčí se vrací do kanceláře a vyšle výhybkáře na kole, aby se pokusil vlak 608 zastavit. Volá také na nedaleké závorářské stanovistě. Závorář ale pouze sdělí výpravčímu větu „právě projel“. V řídícím přístroji při rozřezu výhybky mocně zarachotí, což výpravčí přisoudí silnému brzdění. Později se však ukáže, že šlo právě o onen rozřez výhybky číslo 1.
Na druhé straně se ve stanici Doubravice rozjíždí vlak 653 v domnění, že dojde ke křižování ve Stéblové. Vlak se rozjíždí do tmy a dosahuje postupně rychlosti 60 km/h. Do srážky zbývají necelé dvě minuty.
Strojvedoucí z vlaku 608 a 653 se vidí na necelých 60 metrů, byť úsek zdejší lokálky je naprosto rovný a přehledný. Mlha a tma sehrály zásadní roli. Strojvedoucímu všudybylky se podaří nepatrně snížit rychlost, kolegovi z motoráku však nikoliv. V 17:43 dochází ke srážce v km 8,055, čili necelých 1500 m od stanice Stéblová směrem do Pardubic. Nepoměrně těžší a silnější parní lokomotiva projede doslova prvním motorovým vozem. Postrkový motorák se odpojí a zůstává stát na trati, zbylé přívěsné vozy se napasují za první motorák a na bok lokomotivy. Po prvotním řinčení skla a neskutečné ráně zavládne na místě mrtvolné ticho, které chvílemi protne nářek těžce zraněných cestujících. Ve snaze předejít explozi kotle parní lokomotivy shodí pomocník strojvedoucího žhavé uhlí a oheň do popelníku, což ale předurčí další počátek zkázy – žhavé uhlí a popel totiž zapalují rozlitou naftu z motorového vozu a trosky motorového vozu a dalších částí vlaku 653 vzplanou. V ohnivém pekle se ocitají přeživší, kteří přežili náraz. Součtová rychlost ve chvíli nárazu byla asi 100 km/h. Přeživší teď nemají šanci z ohnivého pekla uniknout. Někteří, již s četnými popáleninami vyskakují z trosek ven ve snaze se zachránit.
Na druhé straně začíná na místě chaos. Lehce zranění a dezorientovaní cestující z vlaku 608 utíkají od vlaku a bloudí po zdejších polích. Někteří utekli až směrem k obci Srch, která je několik km vzdálená od místa neštěstí. Na místě nehody se okamžitě rozbíhají záchranné akce. Na místo jsou přivolány záchranné složky, pomáhají i náhodní přihlížející. Dlouho do noci se záchranných prací zúčastňuje i strojvedoucí z vlaku 608. Náhle se však psychicky hroutí. Počet obětí se rychle navyšuje. Mrtvé nelze na místě identifikovat, s identifikací pomáhá ústav soudního lékařství a k důkazům často využívá i například otisky zubů. Jde o obraz naprosté zkázy. Ti, kteří měli to štěstí a přežili, jsou postupně odváženi do nemocnic v Pardubicích a v Hradci Králové. Objevují se však i případy, kdy se někteří nezranění cestující snaží na situaci vydělat a těžce zraněné a mrtvé začnou okrádat. Konečné počty jsou děsivé: 118 mrtvých (oficiální spis uvádí dokonce 119) a 110 zraněných.
Tři měsíce po neštěstí se v Hradci Králové rozbíhá soudní proces. Soud po všech dokazováních a výsleších vynáší verdikt. Všichni, jež byli soudním prokurátorem obžalování, jsou shledání vinnými, až na výpravčího žst. Stéblová. Ostatní si odnáší tresty od 1 do 5 let vězení a zákaz činnosti. Mladší průvodčí si odnesl trest odnětí svobody v trvání jednoho léta s podmíněným odkladem na dva roky. Poškozeným stát schválí odškodné, ale nesmí o věci mluvit. I soudní proces je neveřejný a tryzna za zemřelé je zrušena. Proti rozsudku se dva aktéři odvolají, nejvyšší soud však jejich odvolání zamítne a potvrdí rozsudek soudu v Hradci Králové.
Při vyšetřování nehody strojvedoucí Loskot vypověděl: „Po zastavení vlaku jsem se vyklonil z okénka budky lokomotivy a sledoval jsem, dění okolo vlaku. Pak jsem zahlédl návěst POHOTOVÍ K ODJEZDU, kterou začal dávat průvodčí na konci vlaku a slyšel jsem volání Odjezd. Poté jsem uvedl vlak do pohybu a musel jsem začít pískovat, protože se začala protáčet hnací kola lokomotivy. Zelené světlo jsem neviděl, přehlédl jsem také návěst STŮJ odjezdového návěstidla do Rosic nad Labem. Nezaregistroval jsem také rozříznutí výhybky č. 1, která byla postavena směrem na druhou kolej pro vlak 653.“
Topič (pomocník strojvedoucího) Roudný vypovídal: „Po zastavení vlaku jsem se věnoval obsluze kotle a po rozjezdu vlaku jsem nesledoval ze své strany postavení výhybek, ale zaregistroval jsem kolébání lokomotivy, nevěnoval jsem tomu pozornost, domníval jsem se, že jedná o prosedlé koleje.“
Vlakvedoucí Znítil při první výpovědi uvedl: „Byl jsem ve služebním voze, v čtvrtém voze za lokomotivou, po zastavení vlaku jsem se díval výhledovým okénkem, asi po dvou minutách oba průvodčí dávali bílým světlem návěst POHOTOVÍ K ODJEZDU. Kromě toho jsem slyšel, že někdo zezadu volá Dává odjezd, kdo to byl nevím, asi návěstník Halva, tuto návěst jsem opakoval směrem k lokomotivě. V té době jsem matně zahlédl, že někdo dává od staniční budovy zeleným světlem návěst ODJEZD, po rozjezdu vlaku jsem zavřel okénko a věnoval jsem se vyplňování vlakopisu.“ Ale v dalších výpovědích už popírá, že viděl „zelené světlo“.
Vlakový manipulant Madas vypověděl, že v době odjezdu vlaku byl uvnitř služebního vozu, kde připravoval zboží pro další stanici Rosice nad Labem a činnost vlakové čety před odjezdem vlaku nesledoval.
První výpověď staršího průvodčího Halvy: „Po zastavení vlaku jsem šel směrem ke konci vlaku a zastavil jsem se u předních schůdků posledního vozu čelem k dopravní kanceláři, krátce na to vyšla z kanceláře osoba, která, dávala zeleným světlem návěst ODJEZD, zda to byl výpravčí Bažant nemohu potvrdit. Křikl jsem dopředu Dává odjezd. Krátce potom se vlak rozjel.“
Mladší průvodčí Krčmář byl v prostředku vlaku u třetího osobního vozu a vypověděl: „Byl jsem asi v polovině vlaku a sledoval jsem zadní část vlaku a uviděl jsem návěst POHOTOVÍ K ODJEZDU, kterou dával průvodčí Halva, tuto návěst jsem dal do předu směrem k služebnímu vozu, poté jsem slyšel průvodčího Halvu jak volá Dává odjezd, ale zelené světlo jsem neviděl“.
Dodnes nikdo nebyl schopen rozjezd vlaku 608 vysvětlit. Starší průvodčí a několik očitých svědků přišlo s tvrzením, že v mlze zahlédli zelené světlo. To však nemohlo pocházet od výpravčího, neboť ten se v době samovolného rozjezdu nacházel v dopravní kanceláři. K děsivým faktům pak patří i třeba účelné přetěžování pracovníků na železnici a nedostatečný odpočinek. Samotnou událost se režim snažil ututlat. Za přeživšími byli vypraveni pracovníci ministerstva dopravy s bolestným a dokumentem o mlčenlivosti. V počtu mrtvých a zraněných osob je tato nehoda největší v historii Československa a asi třetí nejhorší v Evropě. Letos od této nehody uběhne 14.11. 65 let.
(Jan Valenta, 26.1.2025. Zdroj: oficiální zdroje)
